Věřím, že náš národ by se měl zavázat k tomu, že do konce tohoto desetiletí dopraví člověka na Měsíc a bezpečně ho vrátí na Zemi,
prohlásil John F. Kennedy v americkém Kongresu 25. května 1961.
V té době už měli Američané první kapitolu cestování do vesmíru za sebou.
V prestižním závodě o prvenství ve vesmíru je již podruhé porazil Sovětský svaz: v roce 1957 Rusové vypustili první družici „Sputnik“ a v roce 1961 konečně vynesli do vesmíru prvního člověka: kosmonauta Jurije Gagarina.
Zdroj obrázku: Nasa
Měsíční ředitelství americké vesmírné agentury
Nová americká vesmírná agentura s počátečním rozpočtem kolem miliardy dolarů ročně (1965: 5,2 miliardy dolarů) měla realizovat program Apollo.
Nasa při vývoji budoucí rakety Saturn V využila poznatky německého letectva. Ten probíhal pod vedením německého inženýra Wernhera von Brauna.
Vývoj rakety Saturn V
Po dlouhých diskusích bylo rozhodnuto o použití tzv. lunárního rendez-vous postupu, při kterém se spojení kombinace kosmické lodi rozdělené na lunární modul a velitelské pouzdro provádí na oběžné dráze Měsíce.
Tento postup měl tu výhodu, že všechny součásti kosmické lodi potřebné pro let k Měsíci mohly být vyneseny na výstupní oběžnou dráhu kolem Země jedinou raketou a bylo možné se vyhnout náročnému sestavování větší kosmické lodi na oběžné dráze Země.
To však vyžadovalo mimořádně výkonnou nosnou raketu, která byla schopna vynést náklad o hmotnosti přibližně 45 t při únikové rychlosti 11,2 km/s: Saturn 5.
S výškou přes 110 metrů je dodnes největší raketou na světě. Třístupňový nosný systém o tahu 160 milionů koní měl vzletovou hmotnost více než 2 880 tun a dosahoval maximální rychlosti 39 000 km/h. To umožnilo Saturnu 5 dopravit astronauty na Měsíc za pouhých 60 hodin.
Komunikační loď Apollo: plavidlo, které nás dostalo na Měsíc
Komunikační loď Apollo se skládala ze tří prvků.
Kromě velitelského modulu to byl servisní modul a lunární modul.
Velitelský modul obsahoval přístroje pro řízení lunární sondy. Zde astronauti spali a jedli.
Servisní modul obsahoval elektrické systémy, systém podpory života a komunikační centrum. V něm se také nacházel hlavní motor a palivová nádrž.
A posledním prvkem byla přistávací jednotka, která pojmula dva astronauty, kteří mohli přistát na povrchu Měsíce a poté se vrátit do velitelského modulu.
Úspěch misí Apollo na útěku
První mise programu Apollo měly za cíl otestovat kosmickou techniku s výhledem na cestu na Měsíc.
Apollo 8 letělo na Měsíc koncem roku 1968 bez lunárního modulu. Loď obletěla Měsíc a prokázala, že přistání na Měsíci je v zásadě možné. Bylo to poprvé, kdy se lidstvo přiblížilo k jinému nebeskému tělesu než k Zemi.
Poté následovaly mise Apollo 9 a 10, které byly přípravou na slavnou misi Apollo 11.
Přistání na Měsíci se uskutečnilo v roce 1968.
Nakonec 20. července 1969 přistála posádka Apolla 11 s lunárním modulem „Eagle“ jen několik kilometrů od Moře klidu.
O několik hodin později přistáli N. Armstrong a E. Aldrin jako první lidé stanuli na Měsíci.
Od Apolla 11 do konce programu Apollo
Mise Apollo 12 byla veřejností přijata dobře, ale ne tak jako její předchůdkyně.
O několik měsíců později se uskutečnila mise Apollo 13. Ta se stala součástí programu Apollo. Tato mise byla na pokraji katastrofy, když explodovala kyslíková nádrž. Naštěstí se 3 astronautům a Houstonu podařilo najít řešení a mise skončila dobře.
Mise Apollo 13 umožnila NASA přijmout preventivní opatření před zahájením budoucích misí. Následovala mise Apollo 14, která byla první misí, jejímž hlavním cílem byl vědecký výzkum.
Při misi Apollo 15 astronauti poprvé vezli „lunární vozítko“, které jim umožnilo během pobytu na povrchu Měsíce podnikat exkurze do širšího okolí.
Program Apollo skončil misí Apollo 17 v roce 1972. Byl ukončen o tři mise dříve, než bylo plánováno, a to z finančních důvodů – do té doby bylo vyčerpáno více než 25 miliard dolarů.
Dvanáct astronautů, kteří vstoupili na Měsíc, přivezlo na Zemi celkem 400 kg měsíčních hornin a desítky tisíc fotografií.
Vzorky hornin, které mají jiné mineralogické složení než pozemské horniny, ukázaly, že Měsíc se stejně jako Země zformoval přibližně před 4,6 miliardami let, ale prošel jiným vývojem.
Pro další vědecké experimenty na Měsíci byly použity tzv. lunární vědecké experimentální balíčky (Apollo Lunar Scientific Experimental Packages, ALSEP), kompaktní přístroje zabalené v kufrech pro měření iontů, magnetických polí a seismických vibrací, které zůstaly na povrchu Měsíce i po ukončení misí Apollo. V roce 1977 byla tato měření kvůli nedostatku peněz zastavena.
Výstupy programu Apollo
Naší největšími úspěchy v sérii Apollo byly první pilotovaná mise na oběžnou dráhu Měsíce (Apollo 8) a první přistání na Měsíci (Apollo 11). Po šesti úspěšných přistáních na Měsíci americké nadšení pro program Apollo na počátku 70. let postupně opadalo (Američané byli stále zapojeni do války ve Vietnamu).
Prezident Nixon proto snížil rozpočet vesmírné agentury, takže se uskutečnilo pouze 17 z původně plánovaných 20 misí Apollo. V roce 1973 následoval program Skylab a v roce 1981 byl konečně vypuštěn první raketoplán.
Program Apollo se svými 17 misemi zaměstnával přibližně půl milionu lidí a stál přes 20 miliard dolarů. Vědecký význam přistání na Měsíci lze dodnes považovat za kontroverzní. Vesmírnému programu však již nelze upřít vítězství: miliony lidí si splnily sen o „člověku na Měsíci“.
Znovuzrození programu Apollo: Artemis
Před několika lety se NASA pod Trumpovým vedením rozhodla vrátit na Měsíc.
Program nese název Artemis a pokud vše půjde dobře, měl by se uskutečnit v roce 2024.
Přečtěte si náš následující článek: co je to galaxie?